Studentské divadlo
V současné době byla činnost studentského divadla pozastavena. Informace o projektech z minulých let si můžete prohlédnout v záložkách níže.
2019
Zilda Barthès a étudié le théâtre au Conservatoire de Bordeaux, à l’Université Michel de Montaigne (Bordeaux III) et, dans le cadre d’un d’échange Erasmus d’une année, à l’Ecole supérieure de théâtre d’Espagne (Real Escuela Superior de Arte Dramatico, RESAD) à Madrid.
Elle a aussi étudié la danse contemporaine au Conservatoire de Bordeaux.
Elle a joué le personnage d’Ariane de Belle du Seigneur d’Albert Cohen dans une mise en scène d’Emilie Raymond. Elle a créé et dansé la chorégraphie d’un duo chant à capella et danse contemporaine intitulé « Europes Méditerranée » avec Jany Pons Ballester.
Après avoir fini son stage de Master en didactique du français langue étrangère à Brno, elle y est restée et y enseigne depuis quatre ans.
Durant deux ans elle a été assistante au club de théâtre francophone du lycée Matyas Lech. L’année dernière elle s’est occupée de ce club et a monté La savetière prodigieuse de Federico García Lorca.
Výsledky letošní práce – zamyšlení nad využitím technik dramatické výchovy ve výuce a závěrečné představení výsledků kreativní práce 5 studentek pod vedením paní Mgr. Zildy Barthes. Škoda, že pozvání využily jen dvě divačky.
2018
V akademickém roce 2018/2019 vedla předměty FJ1008 a FJ1009 Dramatická výchova ve výuce francouzského jazyka 1 a 2 rodilá mluvčí Aurélia Pelletier. Náplní předmětů bylo osvojení řečových dovedností ve francouzském jazyce v sólovém i skupinovém projevu a využití dramatické výchovy ve vyučovacím procesu. Pozornost byla věnována správné výslovnosti, intonaci a hře se slovy. Studenti ve společném projektu navrhli a nacvičili původní inscenace, které předvedli svým kolegům a vyučujícím na závěrečném setkání.
2010
Qui est Brigitte ?
Úprava hry Marka Camolettiho Pyjama pour six. Nacvičování konverzační komedie vyžadující rychlé a navazující repliky doprovázely nejrůznější problémy, avšak nakonec se nám podařilo připravit první dějství a zahrát ho před publikem francouzských vysokoškolských učitelů účastnících se mezinárodní konference Europe centrale, carrefour des cultures dans la tradition littéraire. Představení se stalo pro francouzské publikum příjemným překvapením, jak mi často říkají při našem osobním setkání nebo v dopisech.
Ve hře hrály jen dívky, které byly příkladem Jiřího Pechy, který, jak je ostatně známo, dokázal přesvědčivě zahrát babičku ve stejnojmenné hře Divadla Husa na provázku.
2009
Voyage de saint Brandan à la recherche du Paradis
Na hře se podílelo čtrnáct studentek hrajících čtrnáct mnichů. V roli abbé Brandana se vystřídalo sedm dívek. Všechny herečky přistupovaly k přípravě hry velmi zodpovědně: scházely jsme se jednou týdně na tři vyučovací hodiny, samy připravovaly kulisy a kostýmy; studentky měly na každou zkoušku nastudovaný přidělený text a neustále přicházely s novými, podnětnými, zajímavými a vtipnými nápady. Adaptaci středověké legendy z dvanáctého století jsme hrály poprvé pro učitele francouzského jazyka a v konečné podobě pro veřejnost 11. května 2009 v 17:00 ve Slévárně Vaňkovka.
2008
Cabaret
Autorské pásmo Cabaret je sestavené z textů Charlese Crose a Alphonse Allaise, s pantomimou v maskách i bez masek na hudbu Yanna Tiersena. Publikum mělo k dispozici program s francouzskými texty a jejich překlady, které připravily samy studentky-herečky. Cabaret měly dívky možnost zahrát dvakrát, jednou v Alliance Française pro učitele francouzštiny (předpremiéra), po druhé pro veřejnost (premiéra), a to 3. června 2008 v 16:30 ve Slévárně Vaňkovka.
2007
Aucassin et Nicolette
Prvním zdramatizovaným textem se stal provensálský příběh z dvanáctého století Aucassin et Nicolette. Vycházeli jsme z úspěšného překladu do moderní francouzštiny z roku 1984, jehož autorem je přední francouzský medievalista Jean Dufournet. Text byl zkrácen a repliky doplněny pantomimickými etudami, souvisejícími s obsahem příběhu. Vzhledem k tomu, že francouzštinu studují především dívky, připravili jsme ve spolupráci s Katedrou výtvarné výchovy loutky mužských postav v životní velikosti. Herečky měly loutky připevněny k tělu tak, aby jim nebránily doplňovat repliky gesty a mimikou. Hra se tak stala odlehčenou satirou jednání mužů, a to zcela v duchu kritického komentáře Jeana Dufourneta. Jemu byla naše adaptace také věnována. Profesor Jean Dufournet si naši hru četl, viděl fotky z premiéry a s výsledkem byl velice spokojen.
Představení Aucassin et Nicolette v provedení čtrnácti studentek druhého ročníku mělo premiéru 11. června 2007 v 19:30 hod ve Slévárně Vaňkovka.
